NinadeL

Velmi živé setkání s organizmem divadelní tvorby, s divadlem na divadle. Klasické backstage situace, fanoušci, staré křivdy, velkolepé návraty, zkoušky plné emocí, zneuznaní autoři a umění neznalí financiéři. To vše a ještě něco navíc nabízí klasická  hra Teatterikomedia (1983) skandinávského autora Bengta Ahlforse. Pro Malou scénu SND to byla jasná volba, divu hraje Milka, vedoucí osobnost Magálová, růži v rozpuku Studenková. Paulovič je opět zvíře a celé to dal dohromady Horváth mladší. Všichni mohou být spokojeni tehdy i dnes. Ta energie přelévaná z jeviště do hlediště je jasně patrná i v záznamu. 

Z obdobných filmů odehrávajících se za Protektorátu, počítáme-li například Wir müssen zusammenhalten: Musíme si pomáhat nebo Želary, vychází Je třeba zabít Sekala jako film, který se s onou historickou epochou učí teprve zacházet. Je to silné antické drama s prvky westernu, které je jakoby náhodně vsazené do stylizovaných Lakotic. Všichni nosí stejné šaty, obec je vyprázdněná, místní stařešinové rozhodují jako jeden muž a mimo dvou solitérů přichází ke slovu už jen ta církev. Mezinárodní obsazení nutí produkci k nevyrovnaným postsynchronům a zesiluje pocit cizáctví tím, že zlo i jeho soudce hrají Poláci. Celek je intenzivní, v jednotlivostech ale pokulhávající. Bartoška s Chramostovou dokázali překročit svůj stín a nejlepší roli na závěr kariéry dostal Gustav Nezval. Nicméně pověst, kterou si Michálek vydobil v 90. letech, v dalších dvou dekádách nenaplnil a dnes už to není jméno, které by vyvolávalo automaticky zájem a očekávání.

Krása, už je jaro 1923. Do Maddoxova ateliéru i do Salónu Eliott přichází skvělá zákaznice, filmová herečka, hrdinka fiktivního filmu Stranger Leaves Town (zde přeložený jako Cizincův návrat) mířící do Hollywoodu, Francine Baily. První zásadní zakázka pro všechny, napínavé, skvělé. Zákulisní perlička je, že Baily hrála Sara Stewart, tehdejší manželka Adena Gilletta (Jacka Maddoxe).